Léta páně 1437
poslední baštou husitů hrad Sion byl
a hejtman Jan Roháč z Dubé
svou již osamělou korouhev
před Zikmundem nikdy nesklonil
Nad krajem mým ještě vlaje prapor s kalichem
leč houfy zrádců už stojí před branami
tak ještě naposled promluvíme řemdichem
Bratři moji zůstali jsme sami
Jsou těžký volby v našem životě lidským
když strach se s beznadějí cpe do našich vrat
však když teď couvnem, už budem couvat vždycky
za to, v co věří člověk, má se prát
PLÁLY MNOHÉ HRANICE A MNOHÁ SRDCE PLÁLY
A TĚM CO PO NÁS PŘIJDOU, NECHÁME TU VZKAZ
DOKUD JSME SI VĚRNĚ BOK PO BOKU STÁLI
NIKDO NEPROLOMIL NAŠI PEVNOU HRÁZ
Už nejen v Praze zase vládnou jiný páni
co svoje voje dál podle větru stáčí
a víra s pravdou ty krčí se v pár dlaních
když čerstvá pečeň voní na pekáči
Za lepší žvanec můžem bejt třeba i k smíchu
dyť je to bezva, když je za to dobrej plat
jenže co s duší, když dáme přednost břichu
s duší se budem muset vyrovnat
A že možná ten byl lapka a tamten jinej knecht
ale zůstala tu po nich velká legenda
i malá zem může obstát proti všem
a životem se má jít a nebelhat
Text této písně vyšel zároveň knižně v Almanachu Kalich