Už vím nebejvá to vždycky lehký
už rozumím žes míval ve svejch vočích mrak
my byli eště malý děti
a Ty ses snažil ten náš svět vohlídat
Ten svět velkejch klukovskejch plánů
dřevěnej meč když kluk v ruce udrží
než bourák život vytáhne z rukávu
Tvý první padlí tam dole ze strží
TÁTO MŮJ SNAD TO ZVLÁDNU
VŽDYCKY TI ZPŘÍMA HLEDĚT DO OČÍ
UŽ PÁRKRÁT JSEM NA DRŽKU PADNUL
A ZAS SE ZVED
JEŠTĚ JSEM NESKONČIL
Aby bylo doma v krbu dřevo
a máma měla z čeho navařit
vo tohle se tátové perou
i když jejich dny pak někdy ztrácej břit
Pro mě jsi byl a budeš táto
chlap co mě v tom samotnýho nenechá
když jsem se vracel a na gatích měl bláto
když jsem měl v sobě malýho člověka
TÁTO MŮJ SNAD TO ZVLÁDNU ...
Jde čas už mám taky někdy mraky
někdy to hází pevná zem je daleko
zkouším to dát nechci slzy svýho táty
vidět padat a tátu pokleknout
Zkoušim to dát
nechci zklamat svýho tátu
že sem to vzdal
když měl se nadechnout